Obecní úřad Druhanov
Druhanov 11
582 91 Světlá nad Sázavou
Tel.: 734 620 284
E-mail: obec@druhanov.cz
Po politickém převratu v roce 1948, kdy se k moci dostala komunistická strana, nastala změna v systému organizace hospodářství ve státě a jeho další vývoj byl podřízen idejím socialismu a všelidového vlastnictví.
Po prohlášení tehdejšího předsedy vlády Klementa Gottwalda, že v Československu není možné vybudovat socialismus bez socializace vesnice, začaly se tvořit přípravné výbory Jednotných zemědělských družstev.
Vše se tehdy dělo podle vzoru ze Sovětského Svazu. Vzhledem k tomu, že Sovětský Svaz porazil ve válce nacistické Německo a naši republiku z nacistických okovů osvobodil, dělníci i drobní chalupníci politickému zřízení v Rusku značně důvěřovali a zakládání družstev podporovali. Tyto vrstvy, jelikož neměli většinou vlastní potahy, a byly odkázáni na potahové práce na svých políčkách na potahy sedláků, viděli i v založení družstva usnadnění obdělání vlastních polí.
V srpnu 1949 byl přípravný výbor zemědělského družstva založen i v naší obci.
Tvořili jej tito členové, s následující výměrou zemědělské půdy v ha:
Iniciátorem ustavení družstva byla místní organizace KSČ a zakládající členové byli vesměs jejími členy.
Mezi zemědělci s větší výměrou půdy byla k družstvům nedůvěra, jelikož se obávali organizačních potížích při řízení družstva a důležitou roli sehrál strach, že přijdou o vložený majetek.
K donucování zemědělců ke vstupu do družstva byly používány různé způsoby, jako zvyšování povinných dodávek zemědělských produktů na potravinářský trh (při jejich nesplnění byl zemědělec označen jako sabotér národního hospodářství a hrozila mu peněžitá pokuta),výměna polí, zabavení mechanizačních prostředků a další podobné "přesvědčovací" metody.
Velkou hrozbou pro rolníky s větší výměrou půdy, bylo jejich označení "kulakem". Pak stačil malý prohřešek, jako nesplnění dodávek, či nesklizení některé plochy půdy a následoval soud, zabavení majetku a nejhorším trestem bylo vystěhování celé rodiny z vesnice, většinou do nově vznikajících státních statků. Vystěhování rolníků z jejich bydliště a gruntu, kde jejich předkové léta žili a obdělávali půdu, byl krajně nemorální akt, který by se dal srovnat snad jen se situací po Bílé Hoře.
I z naší vesnice byla vystěhována rodina rolníka z čp. 12. Zabaven majetek byl tomuto hospodáři údajně na základě rozhodnutí trestní komise ONV v Ledči nad Sázavou (dopis na obec od územního odboru Ministerstva zemědělství v Havlíčkově Brodě). Dle tehdejších pamětníků, bylo jejich hospodářství ve špatné ekonomické situaci a vystěhování bylo pro ně ulehčením. Někteří občané obce jsou toho názoru, že rodina Kubátových se z vesnice vystěhovala dobrovolně. Tuto verzi potvrzovala i hospodyně uvedeného popisného čísla na sklonku života, v době jejího umístění v domě sociální péče ve Světlé nad Sázavou.
Naproti tomu učitel František Matěna, tehdejší předseda Místního národního výboru, uvádí v zápise školní kroniky pro roky 1952 - 1953, že zdejší rolník Jaroslav Kubát byl zbaven majetku pro neplnění povinných dodávek zemědělských produktů.
Poměry v obci byly v padesátých letech napjaté a rozpolcené. Sousedské vztahy byly silně narušeny. Vesnice byla rozdělena do dvou táborů. Jeden tábor byl pro socializaci v níž viděl jistotu práce a výdělku a souhlasil se znárodněním bank, dolů a větších průmyslových závodů. Podporoval i zakládání zemědělských družstev. Druhá skupina zásadně nesouhlasila se socializací zemědělství, likvidací drobných živnostníků, ale současně souhlasila se znárodněním bank, dolů a velkých průmyslových závodů. Druhou skupinu tvořila v obci většina sedláků. Ti i souhlasili se scelením pozemků do věších celků, ale s ponecháním soukromého hospodaření.
Iniciátorem socialismu v obci byl tehdejší učitel a správce místní školy, František Matěna. Učitelé obecně, a to nejen v naší obci, byly značně poplatní režimu té doby. Zřejmě se, jako státní zaměstnanci, báli o ztrátu zaměstnání.
se členil do třech, tak zvaných typů, dle trvání družstva, jeho systému organizace, a vybavení prostředky.
Odměňování v družstvu za práci v jeho začátku, bylo systémem pracovních jednotek. V ročním hospodářském a finančním plánu, dle předpokládaných příjmů a nákladů a předpokládaného počtu odpracovaných pracovních jednotek za rok, byla vypočtena výše vyplácených korun na jednu odpracovanou jednotku. V průběhu roku se vyplácela záloha, většinou pouze 50 % plánované výše, a doplatek se provedl až po roční bilanci. Nutno dodat, že druhanovské družstvo mělo po celou dobu hospodaření, jednu z nejvýše ohodnocenou pracovní jednotku v okrese. Svědčilo to dobrých hospodářských výsledcích družstva.
Součástí odměny byly i naturálie (obilí a brambory), jejichž množství bylo rovněž vázáno na odpracovanou jednotku.
V osobním užívání si člen ponechal 0,50 ha půdy pro samozásobení, a mohl si i držet krávu a prase.
Koncem šedesátých let přecházela družstva na přímé peněžní odměňování, dle pracovních norem. Podmínkou bylo zrušení osobního záhumenku a dostatečná finanční reserva družstva, pro případ neúrodného roku a tím nižších tržeb.
Pomoc družstvům, hlavně v jejich začátcích, představovaly Strojní a traktorové stanice. Zřizoval je stát a byly vybaveny traktory a zemědělskými stroji. Za úplatu prováděly polní práce v družstvech, což byla pro ně značná pomoc, jelikož v družstvech byl nedostatek mechanizace.
Prvním předsedou založeného družstva byl František Bašta. Společně hospodařit se začalo na 45 ha půdy.
Hospodaření družstva po založení bylo obtížné. Bylo málo strojů a nebyly zkušenosti s organizací společné práce. Velkou brzdou byly i velmi nízké ceny za zemědělskou produkci. Členové v začátcích pracovali za velmi nízké mzdy.
V roce 1964 vstoupil do družstva poslední soukromně hospodařící rolník, čímž mohlo být dokončeno zcelení orné půdy do optimálních půdních celků - honů.
Všechen hovězí dobytek byl umístěn v nově postaveném kravíně. Pro zvyšující se jeho počty, byla koncem šedesátých let provedena u kravína přístavba pro 45 ks telat a mladého dobytka. Ustájení krav i mladého dobytka bylo na dobré úrovni a kvalita ošetřování a péče o ně byla vzorná. Nedostatkem byla malá produktivita práce na tomto úseku. V kravíně pracovalo 11 pracovníků - čtyři krmiči a sedm dojiček. Nutno v tomto směru poznamenat, že v kravíně se krávy dojily ručně, teprve později bylo konvové strojní dojení, dojilo se třikrát denně, a dojičky pracovali i rostlinné výrobě.
Chov prasat a prasnic byl umístěn ve dvou kamenných stájích, bez mechanizace, a značně vlhkých. Přes toto nepříznivé stájové prostředí, bylo zde dosahováno výborných výrobních výsledků, zvláště v odchovu selat. Tyto výsledky byly důsledkem výborné ošetřovatelské péče. V každém objektu pracovali dva ošetřovatelé. Celý úsek živočišné výroby řídil zootechnik Josef Horní, z čp. 9, který současně pracoval v rostlinné výrobě a později v kravíně, jako ošetřovatel dojnic.
V rostlinné výrobě organizoval práci agronom družstva Vilém Stibůrek, spolu s předsedou družstva Josefem Rezkem. Oba současně manuálně pracovali i v rostlinné výrobě. Předseda družstva každý den před začátkem pracovní doby hlásil rozdělení práce pro jednotlivé pracovníky veřejným rozhlasem. Při změně práce na odpoledne, bylo hlášeno přidělení práce i v poledne.
Polní práce zajišťovalo 7 traktoristů, kteří měli 2 ks traktorů Z 25, 4 ks Z 3O a 1 Z 50. Dále byl k dispozici pásový traktor DT 54 a nákladní auto PRAGA RND. V začátku šedesátých let byly v družstvu ještě tři páry koní. Z pohledu současné doby se zdá, že tažné síly (traktory a koně) bylo až nadbytek. Ovšem vybavení ostatní mechanizací, hlavně sklízecími stroji, bylo silně nedostatečné.
Žen do rostlinné výroby bylo k dispozici kolem dvaceti a několik mužů na ruční práce. Ve špičkových pracích byli k dispozici i brigádníci z průmyslu.
Osevní postup byl dodržován velmi přísně - byl čtyřhonný. Jařina, jetel, ozim a brambory.
K jarním pracím byly k dispozici nesené kultivátory, brány, 2 ks secích strojů a dvouřádkový sazeč brambor. Průmyslová hnojiva pod obiloviny házely ženy ručně, pod brambory se házela ručně malými lopatkami přímo z pojíždějícího vozu. Na proorávku brambor nebyla ještě k dispozici plečka. Proorávka se prováděla koňskými plečkami, které byly uvázány na bidle upevněném na kultivačním traktoru v počtu až 7 kusů, a vedli je pracovníci. Chemická ochrana rostlin byla v začátcích a prováděla ji Traktorová stanice. Zprvu se stříkaly pouze jařiny.
Senoseč byla po organizační stránce obtížná, jelikož bylo hodně vlhkých luk, které byly pro traktory nepřístupné. Suché louky se sekaly nesenými žacími lištami, ale většina luk se musela sekat ručně, ručně i obracet, a z vlhkých míst seno vynášet. Na sečení byli zváni brigádníci, hlavně z Josefodolu. Některý den se na sečení sešlo až třicet sekáčů. Nejvíc ručního sečení bylo na loukách v Lánech a U Řeky. Na senoseč družstvo zabíjelo nejméně dvě prasata, aby bylo pro brigádníky dobré jídlo, a sešel se jich dostatečný počet. Seno se nakládalo ručně na potahové vozy a ukládalo pomocí výfuku do půdního prostoru kravína. Jetel se sklízel zprvu tradičním způsobem - sušením na sušácích, později se sušil pouze na zemi a po nahrnutí paprskovým shrnovačem na řady, se druhý den ráno, ještě za rosy, rozházela na řady jetele sůl, a po oschnutí rosy se jetel lisoval vysokotlakým lisem. Tímto způsobem byla docilována dobrá kvalita suchého jetele. Muselo se ale vystihnout dobré počasí.
Žně se prováděly ještě bez kombajnů, čili sečení samovazy, stavění obilí do panáků, po jejich proschnutí svoz na potažních vozech, a následný výmlat na stacionární mlátičce. Tento způsob sklizně byl velmi náročný na ruční práce a neobešel se rovněž bez brigádníků. První starší kombajn značky ŽMV 330, byl zakoupen v roce 1964.
Z podzimních prací byla nejobtížnější sklizeň brambor. Brambory družstvo pěstovalo na 35 hektarech a v té době se celá plocha sbírala ručně. Přesto, že se sběrem vypomáhaly i děti ze škol, bramborová sezóna byla velkým pracovním vypětím hlavně pro místní ženy, z nichž některé musely kromě celodenního sběru brambor, podojit brzo ráno, v poledne a večer krávy v družstevním kravíně, a i se postarat o jídlo pro svou rodinu. Se sběrem se začalo začátkem září a končilo se v případě nepříznivého počasí někdy až začátkem listopadu. Část brambor se používala pro krmení prasat, ale hlavní podíl činily brambory pro konzum. Přebrané brambory se rozvážely jednotlivým spotřebitelům po městě Světlá n. Sáz., velkou část vykupovalo hospodářské družstvo a tyto brambory se vagónovaly a odesílaly obchodním organizacím ve velkých městech. V začátku družstva se brambory přebíraly ručně, v polovici šedesátých let již byly k dispozici třídiče na brambory, koncem šedesátých let byla vybudována u kolny násypka na brambory, ze které, po vyklopení z valníku, šly brambory přímo po dopravnících na třídičku. To již bylo velké usnadnění práce. Část brambor se skladovala ve sklepě pod kravínem, značnou část sklizně bylo i nutno uskladnit v polních krechtech. K vyorávání brambor se používaly "čerty", v polovici šedesátých let již "teky". Jeden z těchto polských výrobků slouží v obci drobným držitelům půdy až do současnosti. Plochy brambor, které v té době byly všeobecně velmi vysoké, by se bez pomoci škol a brigádníků vůbec nesebraly.
Koncem padesátých a v začátku šedesátých let bylo družstvům doporučováno, ke krmným účelům pěstovat kukuřici. I druhanovské družstvo vyčleňovalo malou část půdy pro tuto plodinu. Kladné výsledky s jejím pěstováním se nemohly dostavit, jelikož nebyly k dispozici chemické prostředky na ochranu proti plevelům, ani vhodné stroje na její sklizeň. "Politický" úkol té doby, skončil s kukuřicí fiaskem. V dnešní době si většina zemědělských závodů nedovede krmení skotu bez kukuřice vůbec představit.
Z podzimních prací bylo velmi pracné rozmetání hnoje, které se ještě provádělo ručně, rozhazováním ze skopaných hromádek. Byla to velmi fyzicky náročná práce. K orbě se již používal pásový traktor s taženým pětiradličným pluhem.
I ze stručného popisu vybavení stroji je zřejmé, že ještě v začátku šedesátých let převažovalo v družstvu hodně ruční práce a celková organizace práce byla velmi obtížná.
O činnosti družstva vypovídají údaje, jak je zapsal kronikář družstva Jaroslav Vlček, v jednotlivých letech:
Druhanovskou družstevní originalitou byl tak zvaný "den komunismu", který se vždy uskutečnil v den výroční členské schůze družstva. Na "výročku" byli zváni i všichni brigádníci a konala se celý den až do ranních hodin dne následujícího. Vedle zprávy o hospodaření a po diskusi její schválení, volby orgánů družstva a schválení případných organizačních záležitostí, byla vždy důležitou součástí programu náležitá hostina, hudba a tanec. Každý mohl sníst a vypít co hrdlo ráčilo. Výběr jídel a nápojů byl bohatý. Od tohoto "uspokojení potřeb", se vžil příměr "den komunismu." Schůze se po zprovoznění sálu konala vždy v místním sále a ke cti účastníků nutno dodat, že každý jedl a hlavně pil s mírou a "odpadlíků" nebylo.
Od 1. ledna 1975 se místní družstvo sloučilo s družstvem ve Světlé nad Sázavou a s družstvy v okolních vesnicích. Bylo to provedeno nátlakem z vyšších státních orgánů a úředníků, kteří viděli, dle tehdejší ideologie, perspektivu jen ve velkých družstvech, v kterých by se státu snáze provedlo zestátnění družstevního majetku, jak se v té době uvádělo, na "všelidové vlastnictví."
Po sloučení družstva nastal úpadek zdejšího zemědělského hospodaření. Členové družstva se přestali cítit vlastníky půdy a majetku, a stávali se postupně zaměstnanci, pro které byla prvořadým stimulem výše měsíční mzdy.
Světelské družstvo hospodařilo s průměrnými hospodářskými výsledky. Před rokem 1989 se zadlužilo, z důvodu pochybných investic, což způsobilo velké finanční problémy v pozdějších letech, při změně politického systému.
Po listopadu 1989 byl vydán současnými státními a politickými představiteli jasný signál, že družstva jsou produktem komunistické éry, a že bude nutno organizovat zemědělství na individuálním vlastnictví a podnikání. Záhy po politickém převratu dosáhla averze proti hodnotám vybudovaných za minulého režimu neopodstatněných rozměrů, o čemž svědčí výrok pana presidenta Václava Havla, který prohlásil panelovou bytovou výstavbu ve městech za králíkárny, které nejsou hodny lidí. Jaká naivita! Za následujících deset let se nepostavily ani ty králíkárny a nebýt "paneláků", lidé by neměli kde bydlet. Bytová výstavba té doby byla velmi, velmi, nízká, např. v roce 1997 se v 60 % obcí nepostavil ani jeden byt. (Deník veřejné správy online, doc. RNDr Alois Andrle CSc. z 10.3.2000).
Zákony o půdě a transformaci družstev ze začátku devadesátých let, stanovily družstvům, dle výměry půdy jednotlivých vlastníků, vyčíslit finanční podíly z celkového družstevního majetku. Vlastník půdy mohl o tento majetkový podíl požádat a převzít svou půdu a začít soukromně hospodařit, či půdu pronajmout další osobě. Jelikož ve světelském družstvu nebyly v některých případech k dispozici vnosové listy, na kterých byl zapsán u jednotlivců vložený majetek při vstupu do družstva, valná hromada světelského družstva rozhodla, že se bude majetek těm vlastníkům, kteří o něj požádají, vydávat podle zákonné vyhlášky, která umožňovala vydat žádajícímu na jeden hektar jeho půdy, mimo dalšího plnění, jednu velkou dobytčí jednotku (VDJ). To byla absolutní chyba tehdejšího vedení družstva, jelikož tímto opatřením bylo okradeno 40 % vlastníků půdy. Družstvo totiž ve zvířectvu vlastnilo pouze 0,60 VDJ na hektar, což v praxi znamenalo, že při vydání zvířectva prvně žádajícím vlastníků půdy, kterým byla vydávána 1 VDJ na hektar, na později žádající již žádné zvířectvo nezbylo. Na tyto okradené zbyly pouze silážní žlaby, zpevněné cesty a podobný nepotřebný a bezcenný majetek, a na některé "pomalejší" už vůbec nic! Tak to skutečně dopadlo. Ti poslední byli okradeni chamtivějšími. Hlavní vinu na tomto stavu měl zákon, který tento stav připustil. Zřejmě to byl úmysl tvůrců zákona. Na tuto zlodějinu požehnanou zákonem, z celého světelského družstva nejvíce doplatili vlastníci půdy z Druhanova.
Při "rozebírání" světelského družstva" byl v obci učiněn pokus, založit samostatné místní družstvo v rozsahu, jako před rokem 1975, a převzít potřebnou mechanizaci a zvířectvo. Žel, tento záměr se neuskutečnil z důvodu strachu některých družstevníků ze zajištění organizace a vedení nastávajícího družstva. Část vlastníků půdy z obce požádala o vydání půdy a majetku a předala jej do založeného zemědělského družstva po státním statku v Ovesné Lhotě. Část vlastníků půdy nechala majetek ve světelském družstvu až do jeho praktického konce, čímž, de facto, o něj přišli.
V roce 1994 světelské družstvo vydalo ze zdejšího kravína poslední krávu a jalovici, které šly většinou na zabití, aby jejich noví majitelé získali hotové peníze. Taktéž bylo i naloženo s prasnicemi a prasaty. K 31.12.1994 byly již všechny bývalé družstevní stáje prázdné a podléhající zkáze.
Činnost zemědělského družstevnictví v obci trvala 45 let. Rolníci v začátku družstva byli ke vstupu do družstva nuceni všemi dostupnými prostředky té doby. Větší sedláci se vstupu do družstva všemožně vyhýbali a měli k němu nedůvěru, hlavně se báli o půdu a majetek. Zřejmě jejich obavy nebyly liché, jelikož vývoj organizační struktury družstev v osmdesátých letech směřoval totiž k tomu, aby se přes velké družstevní kolosy stal družstevní majetek všelidovým vlastnictvím, čili prakticky státním.
Začátky družstva byly velmi svízelné, jelikož stát stanovil za zemědělské produkty nízké ceny. Soukromníci i družstevníci v padesátých letech pracovali při těžké dřině, a pracovní době od svítání do setmění, opravdu za almužnu.
V šedesátých letech se situace v družstvu začala lepšit, postupně se zvedaly výdělky a nastupující nová mladá generace si na práci v kolektivu začala zvykat.
V osmdesátých letech se vyrovnala mzda družstevníků a dělníků v továrnách na stejnou výši. V této době dokonce přešli z průmyslu do družstva mladí traktoristé i ženy do živočišné výroby, z důvodu vyšších výdělků. Zkracovala se i pracovní doba u některých profesí, a byla možnost čerpání dovolené, což v začátcích družstva nebylo možné. Ubylo těžké ruční práce, jelikož všechny polní práce, kromě ručního sběru kamene, vykonávali traktoristé mechanizačními prostředky. V družstvu se vytvořily velké hony polí, kde se mohla mechanizace plně uplatnit. Vytvořit větší polní celky mimo družstvo, by se stěží jinak podařilo, i když o to rolníci, už i před družstvem, usilovali.
Negativem bylo, že hlavně po sloučení družstva ztráceli členové vztah k majetku družstva, odtrhovali se od půdy a stávali se z nich postupně dělníci na majetku, dá se říci, nikoho. Negativem družstev obecně byla i ta skutečnost, že se zvyšoval podíl administrativních a technických pracovníků, což zvyšovalo režijní náklady, které jsou u soukromých hospodářů nižší. Pozitivum bylo, po přílivu vysokoškolsky vzdělaných odborníků, kvalitní odborné řízení družstev.
Skutečností je, že většina místních řadových družstevníků zemědělskou politiku po roce 1989, která se zaměřuje k rozbití družstev a nevytváří podmínky pro rozvoj družstevního i soukromého zemědělství, odsuzuje, a s touto politikou nesouhlasí.