Obec Druhanov
ObecDruhanov

9. Výstavba v obci ve 20. století

Od začátku století do vypuknutí 1. světové války v roce 1914, byly v obci postaveny 3 domy.

Čp. 32 postavil sedlák, jako druh podnikání, pro sklářské nájemníky. Dům měl čtyři obytné místnosti, prostředkem chodbička, krytina pálené tašky a zdivo převážně kámen.

Čp. 28 stavěl dělník a stavba byla realizována ještě ve stylu výstavby minulého století. Půdorys obytné části byl obdélník, uprostřed chodbička a po stranách po jedné obytné místnosti. V pokračování obytné části malý chlév pro 1-2 kusy dobytka.

Výstavba čp. 8, hlavně jeho obytné části, byla pro tehdejší dobu v obci atypická. Největší statkář v obci, opustil a prodal k demolici dosavadní dřevěnou hospodářskou usedlost a vystavěl na zeleném drně nové hospodářství. Obytná část měla charakter honosné vily, či dokonce menšího zámečku. Ovšem i v této stavbě nebyla koupelna ani WC. Zdícím materiálem na obytné části byla pálená cihla, krytina eternit. Střecha byla zdobena plechovými věžičkami. Obytných místností bylo pět, všechny v jednom podlaží. Hospodářské budovy byly převážně z kamene, krytina rovněž eternit, který byl přibitý pouze na latích.

Začátkem století byly obytné části několika usedlostí přestavovány. Jednalo se o zbourání původních roubených dřevěných budov, a vystavěny byly budovy zděné, většinou z kamene, neb v kombinaci kámen-cihla. Jednalo se o čp. 5, 9, 14, 17, 19, 20 a 23.

V období mezi dvěma válkami, v letech 1918-1939, byly nově postaveny zemědělské usedlosti čp. 22 a 31.

Obytné místnosti čp. 22 byly umístěny již i v podkroví. Vzniká tím nový architektonický prvek, do té doby na vesnici dosud neuplatněný. Svědčí o vyšších nárocích na bydlení i u rodiny rolníka.

Trend výstavby podkroví byl potvrzen i u třetí stavby v tomto období a to u čp. 39. Tuto novostavbu stavěl živnostník-krejčí. V přízemí byly tři obytné místnosti, jedna v podkroví. Krytina rovněž eternit, zdící materiál cihla.

Nový dům čp. 41 postavila rodina Chlumeckých, která uprchla v roce 1939 z českého pohraničí před Němci. Dům byl stavěn v letech 1939 a 1940, za finanční podpory státu. Měl dvě obytné místnosti a jedna malá v podkroví.

Ve třicátých letech bylo postaveno i čp. 37. Dům měl tři obytné místnosti v přízemí, bez sociálního zařízení.

Jako zdící materiál, v tomto časovém údobí, se používá výhradně cihla.

Novou krytinou, dosud v obci nepoužívanou, byla betonová taška, která byla použita na hospodářských budovách čp. 11 v roce 1934.

I v tomto časovém období se i v nových stavbách neobjevují koupelny a WC.

V roce 1937 se v čp. 22 prvně v obci zřizují napáječky pro dobytek. Ruční pumpou byla voda pumpována do reservoáru a odtud samospádem do napáječek.

V letech 1948 bylo postaveno čp. 43. Tři obytné místnosti v přízemí a jedna v podkroví. U dvou místností byl stavebním materiálem heraklit na dřevěné kostře. Celá stavba byla rovněž bez WC a koupelny. Stavbu postavil sklář.

Jako záchody sloužily, až do zavedení vodovodu do domu, dřevěné kadibudky, umístěné většinou u hnojiště. Pro koupání se používala plechová vana, která se přinesla do obytné místnosti. Voda se ohřála na kamnech, v prvé polovici 20. století většinou na plechových "sporácích" vymazaných šamotem.

V druhé polovici 20. století, po zavedení elektrického proudu do obce (rok 1942), a zřizováním vodovodů, začínají se budovat v novostavbách i rekonstrukcích splachovací WC a koupelny. První domek, který byl takto vybaven, byla novostavba čp. 40, v roce 1958. Vytápění domku bylo teplovzdušné - rozvody teplého vzduchu od kotle do místností. Tento způsob vytápění se neosvědčil, po pěti letech bylo topení předěláno na klasické teplovodní.

Poslední dřevěná roubená stavení v obci byla čp. 12 a 15. Čp. 15 bylo zbořeno v roce 1953 a na původním místě postaveny dvě zděné obytné místnosti. U nich se v roce 1956 přistavovalo WC, koupelna, spíž a veranda. Čp. 12 bylo rovněž zbořeno v padesátých letech.

Společné hospodaření v družstevních stájích zapříčinilo, že stáje v zemědělských usedlostech se stávají zbytečnými a jsou přestavovány na obytné místnosti, koupelny, WC a garáže.

Novostavby tohoto období jsou podsklepené, obytné místnosti ve dvou podlažích a ústřední vytápění na uhlí.

V letech 1951-1990 bylo postaveno 13 rodinných domků, z toho 6 dvoubytových se samostatnými sociálními zařízeními.

Tento vysoký podíl dvoubytových novostaveb svědčí o dobré ekonomické situaci stavebníků a podpoře výstavby státem (byly poskytovány nenávratné finanční dotace).

Bez podstatných rekonstrukcí zůstalo v tomto období pouze 5 domků.

Zrušeny byly rodinné domky čp. 11, 12 a 17. Číslo 11 koupila obec a zřídila zde kanceláře a sociální zařízení. Čp. 17 prodal majitel Okresní správě silnic, jelikož překáželo silničnímu provozu a byla provedena jeho demolice. Čp. 12 bylo hospodářství vystěhovaného hospodáře, v padesátých letech zpustlo, a byla provedena jeho demolice.

Největší rodinný domek je čp. 26, který má 10 obytných místností.

Nejvyšší je čp. 30, který má čtyři obytná podlaží.

Číslo pop. Rok stavby Rok rekonstr. Počet osob Počet místn. Počet koupelen Splach. WC Telef. Počet bytů
1 19.st. - 1 3 1 1 T 1
2 19.st. 1990 1 2 1 1 - 1
3 19.st. 1970 2 7 1 1 T 1
4 19.st. - 1 2 1 1 T 1
5 19.st. 1995 rekr. 3 1 1 - 1
6 19.st. - neob(1) 2 - - - 1
7 19st. 1975 6

9

2 1 T 2
8 1902 1990 1 5 1 1 T 1
9 1964 - 3 6 1 1 - 1
10 19.st. 1998 1 3 1 1 - 1
11 19.st. 1975 O. úřad - - 3 T -
12 1961 - prodejna - - - T -
13 19.st. 1978 6 6 1 2 T 2
14 1962 - 6 5 1 1 T 1
15 1953 1983 7 8 2 2 T 2
16 19.st. 1963 1 4 1 1 - 1
17 1992 - 4 6 2 2 - 2
18 19.st. 1948 rekr. 4 - - - 1
19 1990 - 4 4 2 1 - 1
20 19.st. 1998 rekr. 3 1 1 - 1
21 1964 - 2 5 1 1 - 1
22 1932 1979 5 8 2 2 T 2
23 1910 1991 4 6 2 2 T 2
24 1968 - 5 5 1 1 T 1
25 1976 - 6 6 2 2 T 2
26 1975 - 6 10 2 2 T 2
27 19.st. 1960 2 5 1 1 - 1
28 19.st. 1966 4 5 1 1 - 1
29 19.st. - neob. 2 - - - 1
30 1984 1984 5 8 2 2 - 2
31 1920 - neob. 3 1 1 - 1
32 1960 1990 4 6 1 1 T 1
34 1911 1995 2 3 1 1 - 1
36 1925 1990 rekr. 4 1 1 T 1
37 1930 1998 rekr. 3 1 1 - 1
39 1930 1970 2 7 2 2 - 2
40 1958 - 8 5 1 1 T 1
41 1939 1967 6 6 2 1 T 2
43 1989 - 2 8 2 2 T 2

K 1.1.1999 je v obci 39 popisných čísel, z toho je:

  • 29 obydlených rodinných domků,
  • 3 rodinné domky neobydlené,
  • 5 domků používaných pouze k rekreaci a
  • 2 jiné objekty (prodejna, obecní úřad)

Z obydlených domků je dvanáct dvoubytových, tři domky nemají WC a koupelnu, z toho jsou tři neobydlené a jeden slouží k rekreaci. (Při posouzení, zda se jedná o domek dvoubytový, bylo rozhodující kriterium počet koupelen, WC a minimálně šest obytných místností. K bydlení rodiny minimálně tři obytné místnosti a samostatné WC a koupelna. Stav při kolaudaci domku nebyl rozhodující).

V šedesátých letech, při velmi levné topné naftě, některé rodinné domky přešly na vytápění plechovými naftovými kamny. Tento trend trval ale jen několik roků, jelikož ceny nafty začaly rychle vzrůstat. Hodnota naftových kamen se rázem změnila v hodnotu železného šrotu.

V devadesátých letech, při růstu cen uhlí, byly v pěti rodinných domcích instalovány kotle na topení dřevem, za kotle na uhlí. Vytápění domku dřevem bylo levnější.

V roce 1995 přešly dva rodinné domky na vytápění elektřinou, z důvodu slibu státu na nízké ceny elektřiny pro vytápění. Záhy tyto sliby stát nedodržel, ceny elektřiny rychle rostly.

Po plynofikaci obce v roce 1998 přešly všechny domky, kromě dvou, na vytápění plynem. Po každoročním zdražování plynu, se znovu mnohý vrací k topení dřevem a ojediněle i k uhlí.

Tyto časté změny vytápění rodinných domků v obci, jsou výsledkem neujasněné energetické politiky státu. Stát v tomto směru nemá žádnou dlouhodobější koncepci a jen připravuje občany o peníze, které jsou nuceny vkládat do nových systémů vytápění.

V roce 1998 byly připraveny stavební parcely pro novou výstavbu rodinných domků. Jedná se o 16 parcel a 11 stavebníků v roce 1999 již zahájilo stavbu.

Touto výstavbou bylo naplněno moje úsilí a záměr, o který jsem usiloval již za minulého komunistického režimu. V té době neměly malé vesnice na výstavbu na zeleném drně, mimo zastavěných částí popisných čísel, nárok, a stavby nebyly povolovány. Podporována byla jen města a střediskové obce.

Současná vláda se snaží stabilizovat venkov a novou výstavbu podporuje i v malých obcích. Obec dostala finanční dotaci na jednu parcelu 50.000 Kč. Větší podíl peněz na vybudování inženýrských sítí a na výkup pozemků ovšem musela vložit obec. Mám za to, že to je investice efektivní. Zvýší se počet obyvatel, tím i daňová výtěžnost obce, a je jistota, že život bude v obci výrazněji tepat a obec nezmizí z map. Současné samostatné obce do 100 obyvatel nemají perspektivu a stát bude ekonomickými pákami a omezováním jejich daňové výtěžnosti vyvíjet tlak na jejich slučování k městům, či do větších celků. A to by byl případ naší obce. Pokud si chce obec zachovat samostatnost, nezbývá jiná cesta, než péče o její rozvoj.

Současné rodinné domky, které se nyní staví, jsou většinou bez podsklepení, neb se sklepem malým. Toto zjednodušení stavby je většinou motivováno tou skutečností, že je obec plynofikována, a není tudíž nutno budovat kotelny a sklady na uhlí. Další skutečností je, že se staví domky menších rozměrů, a většinou přízemní, z důvodů vysoké nákladovosti na stavbu a malé podpory výstavby bytů ze strany státu. I při této úspornosti stavby dosahují náklady na jeden domek více jak jeden milion korun, přesto, že si stavebníci většinu prací provádějí sami. Stavebním firmám zadávají pouze konstrukci střechy a instalaci sítí -vody, plynu a elektřiny.

Novým stavebním prvkem je využívání střešních oken v podkroví a téměř výlučné používání cihelných bloků, bez bočního spojování maltou. U dvou domků byly jako stavební prvek použity betonové tvárnice s tepelně izolační vložkou polystyrenu. U jednoho domku byly použity tvárnice systému Ytong, které se slepují ve zdi speciálním lepidlem, čímž se dosahuje ideální rovnosti zdí. Materiál těchto tvárnic se řeže pilou.

Jako krytina střech se požívají různé druhy tašek, řidčeji různých zlepšených modifikací eternitu. Velký důraz se klade na tepelné a protivlhkostní izolace střech, k čemuž se používají různé druhy igelitových folií a minerálních či skelných rohoží.

Ze strany stavebních úřadů je při povolování stavby kladen požadavek na důkladný radonový průzkum, při kterém se zjišťuje na jednotlivé parcele výskyt plynného radonu a stanovuje jednotlivý druh plynotěsné izolace, zamezující průnik plynu do obytných prostor. Je to určité "novum", které i prodražuje stavbu a o jeho efektu a účelnosti jsou všeobecné pochybnosti. Na Vysočině je všeobecně značný výskyt radonu, odvislý na druhu podkladních hornin, kde v minulosti se stavby stavěly bez plošných izolací a na obyvatele to nemělo žádný zdravotní vliv. Ba naopak! Obyvatelé se zde dožívali vyššího věku.