Historie obce

Motto:

Konfucius:

Trojí cestou můžeme dojít moudrosti:
Za prvé cestou přemýšlení,
cestou to nejušlechtilejší.
Za druhé cestou napodobování,
cestou to nejlehčí.
Třetí cesta je cestou vlastní zkušenosti,
cesta to nejtěžší.

Také trochu jinak:

Chytrý se učí z chyb druhých,
Hloupý z chyb vlastních.

Slovo autora:

Při návštěvách různých veřejně přístupných archivů většinou zjistíme, že návštěvníci, zvláště laikové, jsou většinou starší a staří občané. Zřejmě příslušníci mladší generace mají jiné zájmy a starosti, než se zajímat o život a údaje svých dávno zemřelých předků, neb o fakta dokreslující život třeba jeho rodné vesnice v dávné minulosti. A já osobně jsem nebyl výjimkou. Přesto, že jsem si začal psát rodinnou kroniku asi ve třiceti. letech svého věku, o život svých předků jsem se také nějak horlivě nezajímal. A byla to chyba. Od svých babiček bych se jistě dozvěděl zajímavé skutečnosti z jejich života a jejich předků, které by jistě stály za zaznamenání i pro poučení.

Jen jeden příklad. Od své matky jsem slyšel, že její matka i ostatní její vrstevnice používaly při praní a bílení prádla pálené kusové vápno. Babička pocházela z Lipničky a všechny ženy právaly tehdy prádlo v obecním rybníku, dosti vzdáleném od obce. Žel, postup při použití vápna při praní si již matka nepamatovala a babička již v ten čas nežila. Čili, jak se při praní s vápnem zacházelo, jsem se již nedozvěděl. A nedozvěděl jsem se to ani ve skanzenu na Veselém Kopci, jelikož ani tam tuto techniku při praní prádla neznali.

K historii obce Druhanova jsem přičichl teprve před několika lety, asi od roku l995. Obecní i hasičská kronika nebyla několik roků dopsána a na požádání, zda bych chybějící roky nedopsal, jsem se tohoto úkolu ujal a stal se tak kronikářem.

Při psaní kronikářských zápisů a čtení zápisů prvního kronikáře obce Václava Svitáka z dvacátých let tohoto století jsem zjistil, že by bylo účelné popsat život obce v minulosti a hlavně v nedávné současnosti a přítomnosti trochu uceleněji a podrobněji, aby měly údaje co říci příštím generacím. Současně popsat životní podmínky nynějších obyvatel, úroveň bydlení i činnost samosprávných orgánů obce pro zvelebení života na malé vesnici. Poněvadž psanou obecní kroniku nelze půjčovat občanům ke čtení do jejich soukromí, čímž je dostupnost k historickým údajům o obci dosti obtížná, došel jsem k názoru, že by bylo vhodné napsat samostatnou publikaci, která by byla v obecní knihovně každému dostupná.

Po prostudování některých historických materiálů o obci a za pomoci místních obyvatel, zvláště musím v tomto směru poděkovat panu Miloslavu Moravcovi staršímu a Františku Čmejrkovi, podařilo se mi laicky sepsat tento dokument a dcera Jana Bártová a ing. Josef Horní jej pomohli přenést na počítač. Před druhým tiskem provedla pravopisné úpravy Míla Adamová, za což ji děkuji. Tisk byl proveden pouze tiskárnou přes počítač v počtu několika výtisků. Mám za to, že tento počet i forma bude potřebám obce i občanům vyhovovat, i poslouží příštím generacím. Poskytne jim pohled na současnou obec, na občanskou vybavenost i přičinlivost obyvatel k rozvoji a povznesení obce.

Autor každé knihy musí spoléhat na tolerantnost čtenářů, neboť snad každá kniha má určité nedostatky. Na tolerantnost čtenáře této publikace spoléhám i já. Jsem v historii laik a proto jsem se jistě dopustil některých nepřesností, i slohové a koncepční nevyváženosti.

Přestože nejsem rodákem obce, s životem obce jsem se dobře sžil a vždy jsem obdivoval u zdejších obyvatel jejich družnost, tolerantnost a ochotu semknout se do kolektivu k vytvoření společného díla, jak na úseku stavebním, tak i třeba kulturním. Z pozice mého dvacetiletého starostování v obci, vyslovuji za tyto přístupy všem občanům upřímné poděkování.

Jan Vladyka

Fotogalerii naleznete zde.